Recenze na knihu
Věčná směna Lukáš Kosař

Kniha je na motivy hry Poppy playtime. Já ji znám spíše z videí na YouTube, na které se díval syn, nikdy jsem ji nehrála, ale tak nějak vím o co tam jde, proto jsem nebyla příliš zmatená když bylo na začátku jen krátce a stručně vysvětleno, co se stalo a šlo se rovnou na věc… Tedy do továrny… A tam už se začaly dít nepěkné věci… Obrovské oživlé hračky, nástrahy v uzavřené továrně, ale i samotné “Vědomí” mě bavilo, ráda čtu knihy kde hlavní hrdina prochází neznámem na vlastní pěst a musí si nějak poradit. Každopádně tady bylo vše trochu zrychlené, (kniha má pouze 174 stran) ráda bych věděla i něco víc o Ethanovi, o jeho předchozí práci v továrně, osobním životě…zkrátka abych si k němu mohla vytvořit nějaký vztah, abych se o něj víc bála… Ani tady autor (stejně jako v ostatních knihách, které jsem od něj četla) nezapomněl, že hlavní postavy jsou především lidé, takže se potřebují najíst a odpočinout si, to mám ráda. Z rozuzlení příběhu jsem byla jak překvapená, tak i smutná. Důvod proč a jak vlastně Vědomí vznikalo byl úplně jiný, než jsem si původně myslela. I v této kratičké knize najdete obrázky tvořené přes AI, které atmosféru dotvářejí. Mě již nepřekvapily, protože jsou jak v Sezóně ticha tak v Šarlatovém přílivu. Myslím si, že kniha se bude lépe číst hlavně těm, kteří alespoň trochu Poppy playtime znají, ale i bez toho si můžete putování po ne-až-tak opuštěné vizi jednoho megalomana užít.