Recenze na knihu
Lakestone: Srdce temnoty Sarah Rivens

Nutně potřebuji druhý díl!!!! Tahle kniha je prostě top, nemohla jsem se odtrhnout.

Mě ta kniha bavila jiným způsobem než všechny ostatní. Nadchlo mě jak autorka se snažila ukázat, jak každý člověk se vyrovnává s traumaty sám. Osobně knihu hodnotím 4.6/5

Za mě opravdu velké zklamání. Kniha byla propagována jako super dark romance. Čekala jsem od toho tedy hodně. Spicy scény skoro žádné, jen pár polibků a nikde nic. Navíc plno feťáků, až se mi všechny postavy protivily. Příjde mi to v některých knihách až normalizace fetu. Opravdu to nebylo podle mého gusta. Nicméně knihu jsem hned na druhý den dala na bazar a prodala.

Nemám slov. Knížku jsem přečetla za jeden den, nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout. V životě jsem snad u knížky necítila tolik emocí jako u téhle. Určitě doporučuji všemi deseti, moc se těším na další díl!

Když jsem zjistila, že bude další kniha v překladu od autorky, která napsala Zajatkyni, tak jsem neváhala a knihu pořídila. Kniha se čte velmi dobře, nedalo se od knihy odtrhnout. Je to dost poutavý a bolestivý příběh plný zvratů, tajemství, boje a lásky. Nevadí mi, že neobsahuje žádný spicy scény. Nahrazuje to velká chemie mezi Iris a Kai. Konec byl nečekaný, potřebuji nutně pokračování :D

Uf.... velké zklamání

Čekala jsem hodně, ale hodně mě to zklamalo. Iris mě úplně iritovala svým chováním a chemie skoro žádná. Kaii má víc psychických problémů než já ponožek v šuplíku jediný kdo to zachraňoval byl Jacob! Díky bohu za něho Cením super nápad, ale zpracování už je horší. Do dalšího dílu se už nevrhnu, ale autorku určitě nezatracuji a zkusím příště od ní něco jiného.

Čteno jedním dechem. Čekám na další díl.

Lakestone: Srdce temnoty: Sarah Rivens - temná romance, kde se střetávají dva rozdílné světy, kterým ani jeden z hrdinů nerozumí. ⭐⭐⭐⭐ „Byli jsme připraveni na všechno, jen abychom dostali to, co nám bylo léta odpíráno: lásku, bezpečí a útěchu.“ „Měl jsem tvou mámu zabít, aby ses nikdy nenarodil, ty zmetku jeden.“ To mu bylo teprve šest let. „Tvůj táta odešel jen kvůli tobě. Už máš jen mě, tak mě nenuť, abych odešla i já.“ To jí bylo teprve deset let. „Dvě děti, které dospěly až příliš rychle. A příliš špatně.“ Vytrhla jsem z knihy právě tyto věty, protože podle mě nejlépe vysvětlují, proč se obě hlavní postavy v dospělosti chovají tak, jak se chovají. Znám autorčinu předchozí sérii Zajatkyně, a proto vím, že každý její hrdina je psychicky nevyrovnaný. Formování postav je opravdu pomalé a stejné je to i u Iris a Kaie. Oba jsou ztracení ve svých dětských traumatech. Dospělí, kteří trpí kvůli těm, kteří je měli milovat a chránit. Ona je křehká studentka vysoké školy se strachem z opuštění a touhou být milována. On je tak trochu schizofrenní nájemný zabiják, který nerozumí citům. Jediný cíl - splnit úkol. Dva rozdílné světy, kterým ani jeden nerozumí. „Zachraň mě, princezno, jestli můžeš.“ Jenže v tomhle příběhu potřebují zachránit oba. Musí se poprat nejen sami se sebou, ale i s city, které mezi nimi toxicky vznikají. Emoce i pochopení, mám to v sobě, miluju to. Potěšilo mě i propojení s Organizací ze série Zajatkyně. Pokud jste ji ale nečetli, nevadí, pro pochopení příběhu to není nijak důležité. Na druhý díl jsem opravdu zvědavá. Přestože je první kniha pořádná bichle, zůstalo mi spoustu nezodpovězených otázek ohledně Kaiova chování. Pořád cítím, jak oba hrdinové vnitřně trpí a nerozumí jeden druhému. A stejně jako oni nerozumím všemu ani já. Právě proto mě pokračování láká ještě víc. Pokud čekáš vyrovnané hrdiny a odpovědi na všechny svoje otázky, nečekej to. Autorka všechna tajemství odhaluje opravdu pomalu. Užij si čtení a snaž se číst mezi řádky.

Půjdu trochu proti proudu. Většina recenzí, které jsem na knihu četla, byla spíš negativní, ale mně se kniha naopak celkem líbila. Iris je studentka, která se snaží žít obyčejný život a zvládnout svoje vlastní problémy. Jenže pak se její cesta zkříží s Kaiem ,nájemným zabijákem, který dostane úkol, v němž hraje Iris hlavní roli. Z obyčejného života se tak najednou dostává do světa zločinu, nebezpečí, násilí a lidí, kterým rozhodně není radno věřit. A čím víc se jejich cesty proplétají, tím složitější začíná být rozeznat, kde končí úkol a kde začínají skutečné city. Iris byla chvílemi naivní až jsem si říkala „holka, prober se“, ale zároveň mi přišla strašně uvěřitelná. To, co si prožila v dětství a dospívání, ji poznamenalo víc, než si sama připouštěla, a mně jí bylo kolikrát fakt líto. Nejradši bych vlezla do knihy, Iris objala a její rodiče totálně propleskla. A Kai? Ten by podle mě uživil tak deset psychologů 🤯 Jeho postava mě ale bavila právě proto, že se celou dobu držel své podstaty. Nestal se z něj po pár kapitolách zamilovaný mopslík, který by kvůli lásce zapomněl na všechno, čím je. Naopak. Je nebezpečný, nepředvídatelný a dokáže se k Iris chovat opravdu hnusně a i když mezi nimi postupně vzniká pouto a náklonnost, pořád tam zůstává jeho temná stránka. A přesně tohle mě na jejich vztahu bavilo. V jednu chvíli ji drží vlasy , pomáhá ji a ve druhé na ni dokáže mířit 🔫 . Hodně diskutovaná je absence se*ualních scén , když se má jednat o žánr #darkromance . Dark romance přece nemusí být nacpaná sexuálními scénami, kde jí hrdina 🍆 skoro na každé straně nakládá. Pro mě je DR hlavně o temnějších tématech, nebezpečí, morálně šedých postavách, manipulaci, traumatech, posedlosti a toxické dynamice . No a tohle všechno jsem tady našla. Příběh mě navíc překvapivě vtáhl. Četla jsem skoro do dvou do rána a knihu jsem prostě nechtěla odložit. Některé věci mi možná úplně nesedly, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. A po tom, co jsem viděla, jak moc se názory na knihu liší, jsem vlastně ráda, že jsem si na ni udělala vlastní názor a pokračování si ujít nenechám. Tahle kniha si své čtenáře určitě najde a je v pořádku , když máme rozdílný vkus 🤗

Já.. já nemám slov. Nutně potřebuju druhý díl, co nejdřív to půjde. Emoce během celé knihy jako na houpačce. Dlouho jsem neviděla nic tak dobře napsaného, vtáhlo mě to, nadchlo a na konci roztrhalo na kusy. Jestli má něco v mém srdíčku místo, je to tahle knížky.

Po Zajatkyni jsem věděla, že tuhle knížku potřebuju a jsem ráda, že jsem si jí koupila. Bylo to dokonalý a potřebuju druhej díl! Bylo mi jasný, že na konci budu zas naštvaná, že není hned po ruce. Čtení mě opravdu bavilo, nemohla jsem se odtrhnout. Příběh byl napínavý, čtivý a plný emocí. Velkou roli hrály emoce a psychologie a bylo zajímavé o tom číst. Taky se mi líbilo, že jsem si mohla zavzpomínat na postavy ze Zajatkyně.

Atmosféra super, ale zbytečně natahované, kdyby to bylo o 200 stran méně, vůbec bych se nezlobila. Dávejte si však pozor, tahle kniha je díl 1. Takze to konci otevřeně, a mezi hlavními postavami to sice v prvním díle jiskri, ale na 3. Metu se nedostanou.

Kniha byla velmi hezka. Cely priběh se mi libil, ovšem ale zde mam. Je to dlouhe, pořád nějak stojíme na místě. Člověku to může odvádět pozornost. Kdyby byla kratší, více se odhalilo a gradoval by vztah hlavních hrdinů dala bych 5 hvezd a prisla by mi dokonala.

Za knihu v rámci spolupráce za účelem recenze moc děkuji @knihydobrovsky @nasenakladatelstvi @kniznizavislaci Tahle kniha si vás získá. Jen to bude úplně jinak, než byste čekali. Logicky očekáváte nadupanou DR, kde autorka rozehraje případ masového vraha a jeho oběti tak, jak to znáte. Místo toho ale dostanete vhled do hlavy člověka, který trpí úzkostmi a je poměrně dost rozbitý. A to mi přišlo skvěle zpracované. 12 z 10. Fakt mě to dostalo. Prvních 100 stran příběhu je tak trochu vata, mrtvoly tu budete potkávat jako na běžícím páse. Pak mě to ale vtáhlo a nepustilo. Na to, kolik má Srdce temnoty stran, jsem jí slupla pomalu za dvě odpoledne. Kniha má celkově takový Haunting Adeline vibe, a to je něco, co mě strašně bavilo. Jen je to je taková dejme tomu vanilková HA. Takže se dostáváme k mírnému nedostatku knihy. Chyběl spice. ️ Protože přidat ho, pak by to byla knížka, ze které bych si sedla na zadek. Scéna s ledem byla fakt hot, takže by to fungovalo. Postavy: ‍ Vnitřní monology Iris jsem milovala, ten její sarkasmus, co jí hrál v hlavě byl strašně povedenej. “Hanibale Lectere, dělej si poznámky.” Kaiovo chování bylo občas dost zarážející. Na druhou stranu jeho vibe “touch her and ☠️” mi do příběhu pasoval. Občas mi přišlo, že tam má rozdvojenou osobnost polovina osazenstva. Ale nevadí. Pravdou je, že se mi z příběhu vůbec nechtělo odcházet. Převážila skvěle zapracovaná psychologie postav, která ukázala realitu člověka s úzkostmi. Čtivost převažuje nad všemi výtkami, které ke knize mám. 4/5 a líbilo !

Občas vás kniha překvapí úplně něčím jiným, než kvůli čemu jste ji začali číst. Od téhle knihy jsem čekala temnou romantiku plnou nebezpečí a napětí, ale nakonec mě mnohem víc dostala její psychologická stránka. Iris a Lakestone jsou dva lidé, které jejich dětství a rodinné prostředí poznamenaly úplně jiným způsobem. A právě tohle mě na jejich příběhu bavilo. Jak moc nás dokáže formovat prostředí, ve kterém vyrůstáme… Co si z něj neseme do dospělosti. A jak obrovský rozdíl může být mezi tím, jak člověk působí navenek, a tím, co se mu ve skutečnosti odehrává uvnitř. Žádná pohádková láska na první pohled se tady nekoná. Místo ní dostaneme nucenou blízkost a dynamiku mezi Iris a Lakestonem, která mi během čtení zaměstnávala hlavu víc, než jsem čekala. Kniha je plná nebezpečí, napětí a momentů, kvůli kterým jsem potřebovala vědět, co bude dál. Některé části bych ale klidně trochu zkrátila. Místy jsem měla pocit, že už se potřebuju posunout dál a příběh mě ještě chvíli držel na stejném místě. Celkově mě ale Lakestone bavil. Nejen jako dark romance, ale hlavně jako příběh dvou dost pochroumaných lidí, jejichž minulost ovlivnila to, kým jsou dnes.

Doporučuju tuhle knihu. Byla promyšlená, krásně napsaná. Soucítila jsem s tím. Ta chemie mezi hlavními postavami byla neuvěřitelná. Miluju to.

Kniha se čte dobře,ale děj se zbytečně stále opakuje posouvá se jen pomalu dopředu.

Ze začátku jsem měla trochu pocit, že píše o mně, jsou tam momenty, ve kterých se poznávám. To jak dokáží slova ublížit. A jak si taková slova člověk pamatuje. Přesto Iris není zrovna hrdinkou, kterou bych chtěla být. Kai... Tady pořád nevím, jsem rozpolcená asi jako on. Ale jakože žádná spicy hot scéna? Jen občasné zalaškování, které končí max líbáním. Jakože fakt jsem čekala víc. Jsem skoro na konci knihy, zbývá asi 35 stránek a já vím, že se nedočkám. Autorka by se taky měla trochu dovzdělat, protože u anorexie opravdu nejde o zvracení, ale o hladovění. Spíš Young adult než dark romance. Jsem ráda, že jsem knihu kupovala v předprodeji, protože kdybych za ní měla dávat plnou cenu, byla bych o dost zklamanější. Když už to mám rozečtené, tak chci vědět, jak to dopadne, druhý díl koupím, ale zatím jsem zklamaná. A ještě jedna věc, která mi vadí je, že v knize jsou opět použitá stejná jména Ella a Ally, jež byly i u Zajatkyně. Edit: přečteno a fakt nic...

S velkým nadšením jsem si tuto knihu koupila, ale musím přiznat, že mě poměrně zklamala. Čekala jsem od ní mnohem víc a několikrát jsem se přistihla, že mám chuť některé stránky přeskočit. Na druhou stranu, pokud do čtení nepůjdete s příliš vysokými očekáváními, knihu si pravděpodobně užijete. Nečte se jedním dechem, ale ani vyloženě nezklame. Celkově jde o průměrné čtení, které má své světlé momenty, ale ve mně bohužel nezanechalo výraznější dojem.