Za hranicí času E-kniha

Úžasná, krásná, milá, svižná, rychle ubíhající kniha, která vtáhne do děje a nepustí dokud nedočtete...romantický příběh, silná hlavní hrdinka, padouch v bílé zbroji☺️

Kniha mě zaujala svou krásnou obálkou a ořízkou a hlavně anotací. Nápad skvělý, čeština krásná a čtivá, ale děj se skoro nikam neposouvá a vyvrcholení příběhu tímto způsobem je až příliš jednoduché. No, možná mám jen načteno příliš mnoho knih.

Za hranicí času je kniha moc příjemná na čtení. Její atmosféra je hodně cosy, s prvky tajemna, a nabízí hodně prostoru k zamyšlení. Jak čas a náhoda ovlivňuje naše životy; zda to, co je nám souzeno, si nás najde všem okolnostem navzdory. Kdo má rád hodně (detailních) popisů, si zde přijde na své, pro jiné to může být lehce vyčerpávající. Podrobné opisy jsou zde často na úkor děje, který není tak dynamický. Ocenila bych více hloubky, zejména stran romantické linky mezi Adrianem a Sharleen. Hra s časem a osudem, reinkarnace a prostředí umělecké akademie mají obrovský potenciál, z kterého šlo místy vytěžit víc. Autorce k její prvotině moc gratuluji a obdivuju tu obrovskou slovní zásobu, kniha byla v tomto fakt krásná. Za knihu k recenzi děkuji @knihydobrovsky a za lákačku na její přečtení autorce @jane.blossom_autor.

Anotace a samotný text lze označit za dvě odlišné knihy. Autorka neměla špatný nápad, ale do knihy nepromítla to, co slibuje v anotaci.

Knihu jsem otevírala s tím, že dostanu osudovou lásku napříč časem, trochu tajemna, trochu mrazení a ten pocit „oni si k sobě najdou cestu, i kdyby se vesmír rozpadl“. Anotace to prodává přesně takhle, že minulost a přítomnost se prolínají, Sharleen a Adrian jsou si souzeni a čas je jen detail. Realita? Měla jsem pocit, že čas není detail. Čas je ten hlavní problém. Protože já fakt místy nevěděla, kde jsme. V jakém roce. V jaké realitě. A jestli jsem náhodou nepřeskočila kapitolu. Celé to bylo spíš takové jakože: „Počkej, cože?“ Děj se vleče. Ale jako že fakt. Pořád jsem čekala na moment, kdy se něco stane. Něco, co mě nakopne. Něco, co mě donutí říct si „ok, ještě jednu kapitolu“. Jenže ono se spíš přemýšlí, cítí, znovu přemýšlí… a stojí na místě. A já s tím. A teď ta romantická linka. Sharleen a Adrian. Pokud tohle měla být velká osudová chemie, tak je to spíš lehce perlivá minerálka bez bublinek. Neříkám, že mezi nimi není vůbec nic, ale já to necítila. Neprožívala jsem to s nimi. Nehořelo to. A u příběhu, který stojí hlavně na vztahu, je to docela průšvih. Co mě mrzí nejvíc? Ten nápad je dobrý. Fakt dobrý. Hrát si s časem, osudem a propojením dvou lidí je strašně silný koncept. Jenže zpracování to podle mě úplně neutáhlo. Chyběla mi větší dynamika, jasnější ukotvení a hlavně emoce, které by mě rozložily. Je to autorčina prvotina, a já fakt nechci být zlá. Na debut to není průšvih, jen je tam cítit strašná zmatenost. Potenciál tam je. Jen tentokrát jsem si s knihou úplně nesedly. Upřímně? Dočetla jsem to spíš z principu než z nadšení. Škoda.