Píseň severu

,,Miluj svou zemi, věř svému pánu, služ mu a tvůj život bude pln." Druid se znovu zadíval do krajiny. Řeka měla zamrzlé okraje, led se lámal od břehu a v jejím proudu se líně převalovaly úlomky ker. Les ležel pod přikrývkou sněhu. I netrénované oči si však mohly všimnout trojice jezdců, kteří za sebou vedli koníka s nákladem věcí. Opilec, bard a hrdina se vydávají na cestu. To zní jako začátek zajímavého příběhu a nebo špatného vtipu. V Dussu pomalu přitahuje. A to nejen počasím, ale i různými okolnostmi, které si opět vyžadují přítomnost hrdiny Cuchenana a jeho věrného společníka, barda Minangara. V zasněžených horách se ztrácí bojovníci a něco temného vraždí po nocích v ulicích Ibarvaru. Navíc naši hrdinové musí kromě příšer řešit i osobní věci týkající se hlavně lásky. Už první díl této série se mi moc líbil. Musím ale konstatovat, že druhý díl je ještě mnohem lepší. Miluji vztah Minangara a Cuchenana. Je plný sarkastického humoru, perfektních narážek a popichování. Zároveň ale vidíme jejich neskutečně velké přátelství, když jde do tuhého. Ačkoli se opět jedná o jednotlivé povídky, příběhy, které hlavní hrdinové prožívají, čtou se velice svižně a lehce. Navíc dohromady tvoří naprosto ucelený příběh, který se vyvíjí. Tím, že už celý svět i většinu postav známe z prvního dílu jsem se dokázala začíst hned od začátku, a celou dobu mi nic nechybělo. Líbilo se mi, že autorka krásně a nenásilně v příběhu připomínala i věci, které se staly v prvním díle. Takže i čtenář, který by první díl nečetl o nic důležitého nepřijde. Každopádně ale doporučuji přečíst všechny díly postupně. V tomhle díle jsem dostala naprosto vše, co jsem chtěla. Smála jsem se, až jsem se za břicho popadala a plakala tak, že pode mnou malém vzniklo malé jezero. Mám jen jedinou výtku. Co ten konec? Proč? Proč mi tohle autorka musela udělat? Teď musím rychle pořídit i třetí díl, protože nevydržím nevědět, co bylo potom... Naprosto dokonalá série, kterou všude doporučuji. Ideální i na letní dovolenou. Nečekejte žádné složité fantasy, ale dokonalou oddechovou knihu z fantastického světa obrů, trollů, skřítků a draků.

Zdravím závisláky a příznivce české fantasy. Kvalitní fantasy. Píseň severu je druhý díl trilogie původní české fantasy světa Písní. První díl, Píseň oceli , byl kritiky, ale hlavně čtenáři přijat velmi pozitivně. Já si ho dal 2x a vždy si ho užil. A to jsem ani původně netušil, že je to první díl. Ale zdál se mi ten konec jako hodně otevřený . Ale zpátky k Písni severu. Pokud byl první díl dobrý, druhý je hodně dobrý. Je vidět, že Míša Merglová nám autorsky dospívá a na knize je to znát. Hodně znát. Pokud mi u prvního dílu vadila atypická jména (a to i na podruhé), tady jsem s tím problém neměl. Úžasný je, že knihy na sebe navazují tak, že tvoří jeden celek. Poznáváme nová dobrodružství drakobijce Cuhenana a jeho barda Minangara. Vyprávění se dělí na pár kapitol, které tvoří jednotlivá dobrodružství, ale pořád je to jeden celek. Oběma knihami se line jako nitka hlavní příběh obou hrdinů a dalších postav. Na to jak jsou knihy rozsáhlé, je úžasný, že si Míša vystačí s rozumným počtem hlavních postav. Jsem rád, že jsem kdysi dal na recenze a sáhnul po Písni oceli a nyní dočítám díl třetí. Pravdou je , že po Prokleté věži jsem byl z autorky hodně rozpačitý. Co říci závěrem? Ano. Z prvního dílu a první kapitoly je cítit legendární Zaklínač. Ale jen trošku a malou chvilku. Následně Míša vybudovala úžasný svět, skvělé dobrodružství a parádní zážitek. Je tu hodně slyšet- bojím se českých autorů, bojím se české fantasy. Zkuste svět Písní. Budete překvapeni. Příjemně. Hodně Příjemně.