Prokletí rodu Usherů

Za mě byla kniha naprosto skvělá! Bylo v ní vše co jsem si přála když jsem viděla obálku.

4,5* V dnešní době je poměrně těžké napsat ucházející se horor, vše tu již bylo několikrát a skrze televizi byly senzory strachu poškádleny již tolikrát. O lekacích scénách v psaném textu nemůže být řeč, a tak je vše založeno na atmosféře. Četl jsem mnoho názorů u žánrově řazených knih pod horor, že vlastně o žádný horor nejde, protože si dotyčný u čtení osmkrát necvrnknul do kalhot. Občas je holt zapotřebí hledat mezi řádky a soustředit se na jemné nuance, ve kterých se právě ona hrůza skrývá. Mnohdy postačí uvědomění, že vlastně tím největším monstrem bývá člověk a ne bubák ve skříni. Navíc, kniha původně vyšla v roce 1984, to ještě lidstvo nebylo tak zkažené jako dnes a bálo se mnohem snáze. Patrně se tak u čtení Prokletí rodu Usherů nebudete klasicky bát a okusujíce nehty vyčkávat na to, kdo vybafne za nejbližším rohem, ale věřte nevěřte, pocuchané nervy budete mít i tak, protože autor si parádně pohrává s atmosférou a postupně rozebírá čtenářovu psychiku. Příběh je to drsný, plný střetu dobra se zlem, lásky s nenávistí a lhostejností. V rodině Usherů byste jen stěží hledali něco milého, jsou to pleticháři, kterým záleží jen na nich samotných a kteří se neštítí prakticky ničeho. Cestovaní časem pomocí dopisů, které Rix studuje, bylo velice příjemné, jedna časová rovina by v žádném případě nestačila k odkrytí všeho, co je třeba odhalit. Bonusem je také vyprávění z pohledu více postav. Někdy sice může být takové členění nebezpečné pro orientaci, zde však nehrozí, že by se čtenář ztratil, vše je rozvrženo do posledního detailu. Už začátek knihy je nabitý, a když se na scénu dostane totálně sťatý Poe, nejedno literárně zaměřené srdce zaplesá. Jazykově je rozsáhlý text poměrně pestrý, bohužel jsem v knize čas od času narazil na podivná slova, která patrně utrpěla překladem, a sem tam se vyskytla i nějaká ta chyba. Na druhou stranu toho v téměř 400 stránkové knize nebylo přespříliš. Je také potřeba počítat s tím, že je kniha pojata velmi výpravně a sáhodlouze popisuje prakticky vše, co je zapotřebí popsat, právě v tom se však skrývá její krása. Možná bych přeci jen volil spíše možnost více stran a poněkud zvětšil text, starším čtenářům by se ty blechy mohly číst hůře. Musím přiznat, že paradoxně jsem měl asi největší "problém" s tahounem příběhu Rixem, asi už jsem poněkud alergický na děti z bohatých rodin, kterým nikdy nic nescházelo, ale zároveň mají potřebu jakési revolty proti rodině. Jasně, žít v rodině Usherů není nic snadného a leckomu by nakonec definitivně přeskočilo a ve svěrací kazajce by si pobrukoval písničku o ovečce. Ale v určitých aspektech chování mi prostě hlavní postava nesedla. To je však patrně to jediné, co bych knize vytkl, se zbytkem jsem byl natolik spokojený, že bych se nebál Prokletí rodu Usherů zařadit po boku Kill Creeku a nepřekonatelného Dracula do trojice nejlepších hororů roku 2021. Jen málokdy se stane, aby mi kniha vzala slova a dílu Roberta R. McCammona se to podařilo. Příběh tajemné rodiny ve mne rezonoval ještě dlouho po jeho dočtení a vůbec by mi nevadilo, kdyby se časem objevilo nějaké to pokračování, což je spíš jen zbožné přání, než doufání.

Trvalo mi než jsem se do knížky začetla. Pak už se četla sama. Napínavé rozuzlení. Jsem spokojená

Po přečtení knihy Smrt před úsvitem, která byla parádní, jsem si musel pořídit další kousek od tohoto autora. V Prokletí rodu Usherů autor opět jede svůj tajemný příběh. Začátek nás vrací k E.A. Poeovi a tam jsem si myslel, že to zůstane. Ale právě naopak. Dostáváme se do současnosti a o Poeovi nikdo nechce slyšet, teda alespoň nikdo z rodiny Usherů. Autor vás pomalu noří do Poeovské temnoty sídla Usherů a mezi jejich kostlivce ve skříni. Příběh a napětí odkrývá po kouskách. V první polovině si vás autor připravuje, nechá vás tápat v temnotě, aby vás v té druhé polovině podusil ještě více. Dům rodiny Usherů se otřásá a temnota knihou prorůstá, stáhne si vás, podmaní si vás a dostane vás

Ani po přečtení 200 stran jsem se nezačetla. Prostě ani náznak strachu.... husí kůže...nic. Dalších 300 stran už nedám. Možná až nebudu mít co číst, tak se ke knize vrátím.