Temná ukolébavka

Temná ukolébavka Polly Ho-Yen se odehrává kdysi v budoucnosti ve Velké Británii. Oproti současnosti se moc věcí nezměnilo. Jen je na světě mnohem méně lidí, více volného prostoru a technologie je vyspělejší. I když jak v čem. Kvůli poklesu porodnosti jsou ženy nuceny do těhotenství a komu se nechce, tak se na něj společnost dívá skrz prsty. Po porodu jsou matky pod drobnohledem a za každé pochybení dostávají varování. Protože vždy je to chyba matky. I když to udělá otec, ona na něj nedávala pozor. Za devět takových varovných dopisů jí odeberou dítě a dají na převýchovu do internátu. A dítě odeberou skoro každému, alespoň to první. Kniha mi přijde jako dokonalá reflexe současné společnosti a jejího vztahu k mateřství, jen je jaksi dovedena ad absurdum. I v současné době jste jako žena společností do těhotenství víceméně nucena, i když to nikdo nepřizná. A kdo byl matkou na mateřské, ví, že všichni okolo vás soudí. Na oko vás chválí, ale pokoutně za rohem na vás nenechají nit suchou. I když možná to tak bylo vždy a jen všudypřítomné sociální sítě tomu dodávají obří rozměr. Je dobré pozorovat, jak se lidé chovají ke svým dětem, ale co je ještě zájem o jejich blaho a co zavání Velkým bratrem? Čtení Temné ukolébavky je děsivé, ovšem přesto neodložitelné. Zvlášť pokud jste byli někdy rodičem čerstvě narozeného dítěte. Máte pocit, že nikdy nemůžete být dost dobří, že se o toho tvorečka nedokážete postarat a že vše, co děláte, je špatně. Polly Ho-Yen všechna traumata čerstvých prvorodičů dokázala skvěle vepsat do své knihy. A v jejím světě postavy ještě musejí žít s vědomím, že jim stát dítě může kdykoliv zabavit. Temná ukolébavka svým tématem připomíná Příběh služebnice Margaret Atwood. Zvedá varovný prst a ukazuje, kam až může dojít snaha ovládat lidské životy prostřednictvím nějaké instituce. Tady ovšem za vším stojí příroda, ne revoluce. Ovšem i tady jsou ženy v podstatě redukovány na chodící dělohy, které se kvůli těhotenství a mateřství musejí všeho vzdát. A i tady se zkoumá otázka, co vše je pro své dítě matka ochotna obětovat. Věřte mi, skoro vše. V něčem je kniha méně naléhavá a čtenář má pocit, že jí k dokonalosti něco chybí, možná by to chtělo trochu více propracovat svět a systém. Bonusové body si vyslouží vyústění příběhu, nad kterým budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Zachovali byste se stejně jako hrdinové příběhu, nebo je to něco, co byste nikdy neudělali? Asi záleží na životním období každého jedince. Rozhodně ke čtení doporučuji.

Hodnotím 4;5* z 5. Začátek (prvních padesát stran nic moc, ztrácela jsem se, protože jsem nevěděla, kdo je kdo), ale pak se to rozjelo a díky konci hodnotím o půl hvězdičky více, než jsem si myslela, že budu hodnotit. V této společnosti by pravděpodobně nechtěl žít nikdo z nás (já teda určitě ne). Nad důvody extrakce mi někdy zůstával rozum stát. Hlavně mě šokoval závěr, který dokázal, že situace je mnohem horší, než jsme doposud poznali. Doporučuji přečíst a doufám, že k tomuto šílenství nikdy lidstvo nedospěje.